Tento pátek…

O prvním prosincovém víkendu jsme se vydali do Brna předvést poprvé na festivalu naši novinku. Tímto děkujeme organizátorům BAFu a lektorům za možnost se předvést. Do Brna jsme přivezli tofu, chlast a hudbu. Odvezli jsme si fotky a čočku.

Chcete představení zobrazující stereotypní život v 21. století? Zajděte si na představení Sono vegano od amatérského divadla Skupina Pátečníci. Jistě v nich naleznete charakteristické rysy svých přátel či známých. Alkoholem poháněná trojice kamarádů: neschopný povaleč, utápějící svou neúspěšnost v alkoholu a agresi vůči ostatním, rádoby frajírek (což bohužel z podání nebylo moc poznat) poskytující svůj byt kamarádům a maminčin mazánek, jenž svým oděvem připomínal sportovně založeného, svými činy však dokazoval, že bez pomoci si nezaváže ani tkaničku u boty. V jejich alkoholovém doupátku je navštěvuje hloupoučká kamarádka, která se neúspěšně snaží rozehrát milostnou aférku s majitelem bytu.
Na gauči to vše začalo i skončilo. Nekonečně dlouhé tři týdny, kdy nový den naznačovala změna osvětlení a trika hlavního protagonisty-mučedníka, avšak v aktivitách skupiny se téměř nic neměnilo. Nekonečné paření xboxu, razantní poslech hudby a nonstop alkoholové dýchánky. Divák čeká na divadelní zkratku, která bohužel přichází až na samém konci představení. Snaha o provedení absurdního divadla se minula úspěchem kvůli mnoha symbolickým myšlenkám a nápadům, které však byly smeteny pod koberec hned s nadcházející scénou začínající symboliku novou, křížící se s dosavadními znalostmi děje, kdy divák nakonec zcela neporozuměl pointě celého představení, a to sice, že z hlavního hrdiny se z požírače klobás a kuřáka vyvinul milovník tofu nikoli kvůli přesvědčení, ale kvůli rakovině plic. Tu si měl divák domyslet z dopisů, které mu každý den přicházely, což vyzdvihlo promyšlené použití rekvizit, kterými divadlo nešetřilo, kdy se nebálo jít ani do extrémů, když zkažené mléko prskalo všude kolem.

napsala Dana Klodová

Čtvrteční večer patřil paradoxně Pátečníkům, souboru, který vznikl v roce 2015; Vlna zločinnosti na zámku Blandings dramatizátora Davida Přikryla a režisérky Zuzany Paulové je jejich prvním výraznějším počinem. Na scéně okno, stolek a křeslo; hudba a la němá groteska (první němý výstup Michala Vávry v roli Beache s lahvemi diváky příjemně naladil); a typově přesné obsazení. Režie i herci evidentně vědí, jakou strukturu potřebuje inscenace komedie anglického střihu, vědí i to, jak se staví gag, ale prozatím vědění pokulhává za technikou – a v některých případech, bohužel zejména v případě představitele hlavní role lorda Emswortha, neslouží herec postavě, ale „vyrábí humor“. Michal Vávra a Libuše Turjanicová obdrželi herecká čestná uznání zejména za to, jak dokážou vybudovat a držet postavu; čestné uznání dostal také autor velmi slušné dramatizace David Přikryl.

Zbytek článku zde.